„Tady jsem, abych plnil tvou vůli.“ (Žid 10,9)
Toto je verš ze žalmu 40, který autor listu Židům vkládá do úst Synu Božímu, hovořícímu s Otcem. Autor chce tímto způsobem zdůraznit, s jakou láskou se Boží Syn stal člověkem, aby v poslušnosti Otcově vůli vykonal dílo vykoupení.
Tato slova jsou vyřčena v kontextu, v němž chce autor ukázat nekonečnou nadřazenost Ježíšovy oběti vzhledem k obětem Starého zákona. Ve Starém zákoně byla Bohu obětována zvířata nebo zkrátka to, co je s člověkem spjato jen vnějškově. Na rozdíl od toho Ježíš, veden nesmírnou láskou, obětoval Otci během svého pozemského života vlastní vůli, sebe sama.
„Tady jsem, abych plnil tvou vůli.“
Toto slovo nám poskytuje klíč k pochopení Ježíšova života tím, že nám pomáhá zachytit jeho nejhlubší smysl a zlatou nit, která spojuje všechny etapy Ježíšovy pozemské existence: jeho dětství, skrytý život, pokušení, rozhodování, veřejné působení až k smrti na kříži. V každém okamžiku, v každé situaci Ježíš usiloval o jednu jedinou věc - plnit Otcovu vůli. A plnil ji radikálním způsobem tím, že nedělal nic mimo ni a odmítal i nejlákavější nabídky, které nebyly v plném souladu s touto vůlí.
„Tady jsem, abych plnil tvou vůli.“
Toto slovo nám umožňuje pochopit velkou lekci, k níž směřoval celý Ježíšův život. Tím nejdůležitějším totiž není plnit vlastní vůli, ale vůli Otce, stávat se schopnými říkat „ne“ sami sobě, abychom dokázali říkat „ano“ jemu.
Pravá láska k Bohu nespočívá v krásných slovech, myšlenkách a citech, ale ve skutečné poslušnosti jeho přikázáním. Oběť chvály, kterou Bůh od nás očekává, je láskyplná oběť, ve které mu dáváme to nejniternější, co máme, to, co je nám nejvlastnější: svou vůli.
„Tady jsem, abych plnil tvou vůli.“
Jak budeme tedy žít Slovo života tohoto měsíce? Je to jedno ze slov, které zdůrazňuje stránku evangelia nabádající k tomu, abychom šli proti proudu. Staví se totiž proti našemu nejzakořeněnějšímu sklonu hledat svou vlastní vůli, řídit se svými přáními a city.
Toto slovo je také jedno z těch, která nejvíce dráždí moderního člověka. Žijeme v době, která vyzdvihuje lidské já, autonomii člověka, samoúčelnou svobodu, sebeuspokojení jako realizaci jednotlivce. Vyzdvihuje vlastní potěšení jako vodítko v rozhodování člověka a klíč k dosažení štěstí. Ale známe též děsivé důsledky, k nimž takováto kultura vede.
A právě proti tomuto chápání života, založeného na hledání vlastní vůle, se staví Ježíšův styl, cele zaměřený na plnění Boží vůle, s podivuhodnými účinky, o nichž nás Ježíš ujišťuje.
Budeme se tedy snažit žít Slovo života tohoto měsíce tak, že i my si zvolíme Otcovu vůli a učiníme z ní, tak jako Ježíš, normu a pohnutku celého našeho života.
Vydáme se tím vstříc božskému dobrodružství, za které budeme Bohu navěky vděčni. Takto se staneme svatými a budeme vyzařovat Boží lásku do mnoha srdcí.
Chiara Lubichová
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.