"Nestýskejte si, bratři, jeden na druhého." (Jak 5,9)

„Nestýskejte si, bratři, jeden na druhého.“ (Jak 5,9) /1

Abychom lépe pochopili Slovo života, které se nám předkládá pro tento měsíc, je třeba si připomenout okolnosti, které vedly k jeho napsání. Byly to těžkosti, k nimž docházelo v křesťanských komunitách, kterým byl list apoštola Jakuba určen. Šlo o pohoršení, společenskou diskriminaci, sobecké užívání bohatství, vykořisťování dělníků, o víru projevující se spíše slovy než skutky atd. To vše podněcovalo zášť a rozmrzelost jedněch vůči druhým, což vedlo k nespokojenosti v celém společenství.

„Nestýskejte si, bratři, jeden na druhého.“

Tedy už v apoštolské době bylo možné pozorovat to, co v našich společenstvích vidíme i dnes. Největší těžkosti pro náš život víry často nepřicházejí zvenčí, ze světa, ale spíše zevnitř. Pramení z určitých situací, které uvnitř nastanou, a z chování našich bratří, které není v souladu s křesťanským ideálem. To vyvolává pocit rozmrzelosti, nedůvěry a strachu.

„Nestýskejte si, bratři, jeden na druhého.“

Ale jestliže všechny tyto více či méně závažné rozpory a nedůslednost mají svůj kořen v ještě málo osvícené víře a v dosud velmi nedokonalé lásce k Bohu a bližnímu, pak první reakcí křesťana nemá být netrpělivost a neústupnost, ale to, co nás učí Ježíš. On od nás žádá, abychom trpělivě čekali, snažili se druhým porozumět, byli milosrdní, a tak umožnili vzklíčit zasetému semínku dobra, jak to vysvětluje podobenství o plevelu (Mt 13,24-30.36-43).

„Nestýskejte si, bratři, jeden na druhého.“

Jak tedy žít Slovo života tohoto měsíce, které nás staví před těžkou stránku křesťanského života? I my patříme do nějakého společenství (rodina, farnost, sdružení, pracovní kolektiv, společenství občanů), kde bohužel může být spousta věcí, které podle nás nejsou v pořádku. Může jít o problematické povahy, názory, způsoby jednání, nedůslednost, které nás trápí a které v nás vzbuzují odmítavé reakce.
Je tedy tolik příležitostí, jak dobře žít Slovo života tohoto měsíce. Místo reptání a odsuzování, ke kterému můžeme být pokoušeni, buďme snášenliví a snažme se o pochopení. Pak v rámci možnosti můžeme bratra i napomenout. Ale především vydávejme křesťanské svědectví tím, že na případné nedostatky v lásce a v nasazení u druhých budeme reagovat větší láskou a nasazením z naší strany.

Chiara Lubichová