„Jestli­že jsem vám tedy umyl nohy, já, Pán a Mis­tr, máte také vy je­den dru­hé­mu umý­vat nohy“ (Jan 13,14)

5. 4. 2019 13:39
Rubrika: Nezařazené | Štítky: Slovo života

Slovo života – duben 2019

„Jestli­že jsem vám tedy umyl nohy, já, Pán a Mis­tr, máte také vy je­den dru­hé­mu umý­vat nohy“ (Jan 13,14)

Když evan­ge­lis­ta Jan vzpo­mí­ná na po­sled­ní ho­di­ny strá­ve­né s Je­ží­šem před jeho smr­tí, sta­ví do po­pře­dí mytí no­hou. Ve starém Ori­en­tu to bylo zna­me­ní při­je­tí hos­ta, kte­rý při­šel po praš­ných cestách, a ob­vykle jej vy­ko­ná­val ot­rok.
Prá­vě pro­to v prv­ní chví­li učed­ní­ci od­mí­ta­jí toto ges­to od své­ho Mi­s­tra, do­kud jim to ne­vy­svět­lí:

„Jestli­že jsem vám tedy umyl nohy, já, Pán a Mis­tr, máte také vy je­den dru­hé­mu umý­vat nohy.“

Tím­to vel­mi vý­mluv­ným ob­ra­zem nám Jan od­ha­lu­je celé Je­ží­šo­vo po­slá­ní: On, Mis­tr a Pán, vstou­pil do lid­ských dě­jin, aby se se­tkal s kaž­dým člo­vě­kem, aby nám slou­žil a do­ve­dl nás k se­tká­ní s Ot­cem.
Den za dnem, po celý svůj po­zem­ský ži­vot, se Je­žíš zba­vo­val ja­ké­ho­ko­li ná­zna­ku své ve­li­kos­ti a nyní se při­pra­vu­je na to, aby po­lo­žil ži­vot na kří­ži. A prá­vě v tu chví­li svě­řu­je svým učed­ní­kům jako dě­dic­tví slo­va, kte­rá mu nej­ví­ce leží na srd­ci:

„Jestli­že jsem vám tedy umyl nohy, já, Pán a Mis­tr, máte také vy je­den dru­hé­mu umý­vat nohy.“

Je to jas­ná a pros­tá vý­zva. Všich­ni ji do­ká­že­me po­cho­pit a ihned usku­teč­ňo­vat, v ja­ké­ko­li si­tu­a­ci, v ja­kém­ko­li spo­le­čen­ském a kul­tur­ním kon­tex­tu.
Křes­ťa­né, kte­ří do­stá­va­jí zje­ve­ní Boží lás­ky skr­ze ži­vot a slo­va Je­ží­še, mají vůči dru­hým „dluh“: mají Je­ží­še na­po­do­bo­vat a slou­žit svým brat­řím, aby byli i oni hla­sa­te­li lás­ky. Jako Je­žíš: nej­pr­ve mi­lo­vat kon­krét­ně a pak do­pro­vo­dit sku­tek slo­vem na­dě­je a přá­tel­ství.
A toto svě­dec­tví je tím účin­něj­ší, čím více ob­ra­cí­me ne­zišt­ně svo­ji po­zor­nost k chudým a od­mí­tá­me ser­vil­ní po­sto­je k těm, kte­ří mají moc a pres­tiž.
I ve slo­ži­tých, tra­gic­kých si­tu­a­cích, kte­ré se nám vy­my­ka­jí z ru­kou, je ur­či­tě něco, co mů­že­me a mu­sí­me udě­lat, abychom při­spě­li k „dob­ré­mu“: uma­zat si ruce, ne­če­kat na od­mě­nu, cho­vat se vel­ko­ry­se a zod­po­věd­ně.
Kro­mě toho po nás Je­žíš chce, abychom svěd­či­li o Lás­ce nejen osob­ně, v na­šem ži­vot­ním pro­sto­ru, ale také jako spo­le­čen­ství, jako Boží lid, je­hož zá­klad­ním zá­ko­nem je vzá­jem­ná lás­ka.

„Jestli­že jsem vám tedy umyl nohy, já, Pán a Mis­tr, máte také vy je­den dru­hé­mu umý­vat nohy.“

Po těch­to slo­vech Je­žíš po­kra­ču­je: „Dal jsem vám pří­klad: Jak jsem já udě­lal vám, tak máte dě­lat i vy. (…) Když to víte, bla­ze vám, jestli­že pod­le toho jed­ná­te.“
Chi­a­ra Lu­bi­cho­vá tuto větu z evan­ge­lia ko­men­to­va­la tak­to: „(…) ,Bla­ze vám…’. Vzá­jem­ná služ­ba, vzá­jem­ná lás­ka, kte­ré Je­žíš učí svým zne­po­ko­ji­vým skut­kem, je tedy jed­ním z Je­ží­šo­vých bla­ho­sla­ven­ství. (…) Jak bu­de­me tedy v tom­to mě­sí­ci žít toto slo­vo? Na­po­do­bo­vá­ní, kte­ré po nás Je­žíš žádá, ne­spo­čí­vá v ot­roc­kém opa­ko­vá­ní jeho činů, i když ho mu­sí­me mít stá­le před oči­ma jako zář­ný a ne­do­stiž­ný pří­klad. Na­po­do­bo­vat Je­ží­še zna­me­ná chá­pat, že my křes­ťa­né máme smy­sl, když ži­je­me „pro“ dru­hé, když chá­pe­me svůj ži­vot jako služ­bu brat­řím, když celý svůj ži­vot za­lo­ží­me na tom­to zá­kla­dě. Teh­dy usku­teč­ní­me to, co Je­ží­ši nej­ví­ce leží na srd­ci. Vy­stih­ne­me ústřed­ní myš­len­ku evan­ge­lia. Bu­de­me sku­teč­ně bla­ho­sla­ve­ní.“
                                                                                                                                               Letizia Magri

Zobrazeno 566×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio