„Bla­ho­sla­ve­ná, kte­rá jsi uvě­ři­la, že se spl­ní to, co ti bylo ře­če­no od Pána.“

10. 12. 2021 17:31
Rubrika: Nezařazené

„Bla­ho­sla­ve­ná, kte­rá jsi uvě­ři­la, že se spl­ní to, co ti bylo ře­če­no od Pána.“ (Lk 1,45)

Také v tom­to mě­sí­ci nám Slo­vo ži­vo­ta na­bí­zí jed­no bla­ho­sla­ven­ství. Je to ra­dost­ný, in­spi­ro­va­ný pozdrav jed­né ženy, Alž­bě­ty, dru­hé ženě, Ma­rii, kte­rá jí při­šla na po­moc. Obě totiž če­ka­jí dítě a obě, hlu­bo­ce vě­ří­cí, při­ja­ly Boží slo­vo a ve své ne­pa­tr­nos­ti za­ku­si­ly jeho plo­dí­cí sílu.

Pan­na Ma­ria je prv­ní bla­ho­sla­ve­nou v Lukášo­vě evan­ge­liu, je tou, kte­rá za­kou­ší ra­dost z niter­né­ho vzta­hu s Bo­hem. Tím­to bla­ho­sla­ven­stvím evan­ge­lis­ta uvá­dí svo­ji úva­hu nad vzta­hem mezi hlá­sa­ným Bo­žím slo­vem a při­jí­ma­jí­cí ví­rou, mezi Boží ini­ci­a­ti­vou a svo­bod­ným sou­hla­sem člo­vě­ka.

„Bla­ho­sla­ve­ná, kte­rá jsi uvě­ři­la, že se spl­ní to, co ti bylo ře­če­no od Pána.“

Pan­na Ma­ria je sku­teč­nou vě­ří­cí pod­le sli­bu „da­né­ho Abra­há­mo­vi a jeho po­tom­kům na­vě­ky“.[1] Je na­to­lik prázd­ná od sebe, na­to­lik po­kor­ná a ote­vře­ná na­slou­chá­ní Bo­ží­mu slo­vu, že se samo Boží slo­vo může vtě­lit v je­jím lůně a vstou­pit tak do dě­jin lid­stva.

Ni­kdo z nás ne­bu­de moci za­ku­sit Ma­rii­no pa­nen­ské ma­teř­ství, ale všich­ni mů­že­me na­po­do­bo­vat její dů­vě­ru v Boží lás­ku. Když při­jme­me Slo­vo s ote­vře­ným srd­cem, může se spo­lu se svý­mi pří­sli­by vtě­lit také v nás a uči­nit plod­ný­mi naše ži­vo­ty ob­ča­nů, otců, ma­tek, stu­den­tů, pra­cu­jí­cích, po­li­ti­ků, mla­dých i sta­rých, zdra­vých i ne­moc­ných.

A co když je naše víra ne­jis­tá, jako tomu bylo u Za­cha­ri­á­še?[2] Svě­řuj­me se dál Bo­ží­mu mi­lo­sr­den­ství. On nás ne­pře­sta­ne hle­dat, do­kud i my ne­ob­je­ví­me jeho věr­nost a ne­bu­de­me mu dob­ro­ře­čit.

„Bla­ho­sla­ve­ná, kte­rá jsi uvě­ři­la, že se spl­ní to, co ti bylo ře­če­no od Pána.“

V ho­rách Sva­té země, v do­bách nám mno­hem bliž­ších, uči­la jiná hlu­bo­ce vě­ří­cí mat­ka své děti umě­ní od­puš­tě­ní a di­a­lo­gu, jak se tomu na­u­či­la z evan­ge­lia. Malé zna­me­ní v zemi, ko­léb­ce ci­vi­li­za­ce, kte­rá ode­dáv­na hle­dá po­koj a sta­bi­li­tu i mezi vě­ří­cí­mi růz­ných vy­zná­ní. Mar­ga­ret vy­prá­ví: „Když nás děti ze sou­sed­ství urá­že­ly a od­mí­ta­ly, ma­min­ka nám řek­la: ,Po­zvě­te je k nám.‘ Roz­da­la jim čer­s­tvě upe­če­ný chléb, aby ho do­nes­ly domů. Od té doby jsme s těmi ro­di­na­mi na­vá­za­li přá­tel­ské vzta­hy.“[3]

Také Chi­a­ra Lu­bi­cho­vá nás pod­po­ru­je v této od­váž­né dů­vě­ře: „Pan­na Ma­ria je po Je­ží­šo­vi tou, kte­rá nej­lé­pe a nej­do­ko­na­le­ji do­ká­za­la říci ,ano‘ Bohu. Pře­de­vším v tom tkví její sva­tost a ve­li­kost. Je-li Je­žíš Slo­vem, vtě­le­ným Slo­vem, pak Pan­na Ma­ria pro svo­ji víru ve Slo­vo je Slo­vem pro­ži­tým, avšak tvor jako my, stej­ný jako my. (…) Máme tedy spo­lu s Ma­rií vě­řit, že se usku­teč­ní všech­ny pří­sli­by, kte­ré Je­ží­šo­va slo­va ob­sa­hu­jí, a je-li to ne­zbyt­né, če­lit stej­ně jako ona ri­zi­ku ab­sur­di­ty, kte­ré ně­kdy jeho Slo­vo při­ná­ší. Ten, kdo věří Slo­vu, pro­ží­vá vel­ké i malé, vždy však nád­her­né věci. Udá­lost­mi, kte­ré to po­tvr­zu­jí, by se moh­ly za­pl­nit celé kni­hy. (…) Když se tedy v kaž­do­den­ním ži­vo­tě se­tká­me při čet­bě Písma s Bo­žím slo­vem, ote­vř­me svá srd­ce a na­slou­chej­me s ví­rou, že to, oč nás Je­žíš žádá a co sli­bu­je, se usku­teč­ní. Brzy ob­je­ví­me (…), že On své pří­sli­by plní.“[4]

„Bla­ho­sla­ve­ná, kte­rá jsi uvě­ři­la, že se spl­ní to, co ti bylo ře­če­no od Pána.“

V tom­to čase pří­prav na Vá­no­ce si při­po­meň­me Je­žíšův pře­kva­pi­vý pří­slib, že bude s těmi, kte­ří při­jmou a bu­dou žít při­ká­zá­ní vzá­jem­né lás­ky: „Kde jsou dva nebo tři shro­máž­dě­ni v mém jmé­nu – což je prá­vě evan­gel­ní lás­ka – tam jsem já upro­střed nich.“[5]

V dů­vě­ře v ten­to slib do­vol­me Je­ží­ši, aby se i dnes zno­vu na­ro­dil v na­šich do­mo­vech a na na­šich uli­cích skr­ze vzá­jem­né při­je­tí, hlu­bo­ké na­slou­chá­ní dru­hé­mu a bra­tr­ské ob­je­tí, ja­kým bylo ob­je­tí Ma­rie a Alž­bě­ty.

Letizia Magri

Zobrazeno 434×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio