„Nové při­ká­zá­ní vám dá­vám: Mi­lu­j­te se na­vzá­jem.“ (Jan 13,34)

13. 5. 2022 8:39
Rubrika: Slovo života

„Nové při­ká­zá­ní vám dá­vám: Mi­lu­j­te se na­vzá­jem.“ (Jan 13,34)

Je po­sled­ní ve­če­ře. Je­žíš je u sto­lu se svý­mi učed­ní­ky. Prá­vě jim umyl nohy. Za pár ho­din bude za­tčen, od­sou­zen k smr­ti a ukři­žo­ván. Když se čas krá­tí a cíl se blí­ží, ří­ká­va­jí se nej­dů­le­ži­těj­ší věci - za­ne­chá­vá se zá­věť.
Ja­no­vo evan­ge­li­um v tom­to kon­tex­tu ne­vy­prá­ví o usta­no­ve­ní Eu­cha­ris­tie. Na­mís­to toho je zde umý­vá­ní no­hou. A v tom­to svět­le je tře­ba chá­pat nové při­ká­zá­ní. Je­žíš nej­pr­ve koná a pak učí, a pro­to má jeho slo­vo váhu.
Při­ká­zá­ní mi­lo­vat bliž­ní­ho na­jde­me už ve Starém zá­ko­ně: „Mi­luj své­ho bliž­ní­ho jako sebe.“ (Lev 19,18) Je­žíš uka­zu­je na nový rys této lás­ky, na vzá­jem­nost – vzá­jem­ná lás­ka vy­tvá­ří a od­li­šu­je spo­le­čen­ství učed­ní­ků.
Své ko­ře­ny má v sa­mot­ném Bo­žím ži­vo­tě, v tro­jič­ní dy­na­mi­ce, kte­rou může člo­věk sdí­let díky Synu. Chi­a­ra Lu­bi­cho­vá nám k tomu uvá­dí pří­klad, kte­rý nám po­mů­že tomu po­ro­zu­mět: „Když Je­žíš při­šel na zem, ne­za­čí­nal svůj ži­vot tak­zva­ně od nuly, jak je tomu u kaž­dé­ho z nás, ale jeho ži­vot za­čí­nal v Nebi. Tak jako emi­grant, když při­jde do vzdá­le­né země, se be­ze­spo­ru při­způ­so­bí no­vé­mu pro­stře­dí, při­ná­ší však do něj své zvy­ky a oby­če­je a čas­to i na­dá­le ho­vo­ří svým ja­zy­kem. Stej­ně tak Je­žíš se zde na zemi při­způ­so­bil ži­vo­tu kaž­dé­ho člo­vě­ka, ale pro­to­že byl Bůh, při­ne­sl ži­vot­ní styl Tro­ji­ce, kte­rým je lás­ka, vzá­jem­ná lás­ka.“(1)

„Nové při­ká­zá­ní vám dá­vám: Mi­lu­j­te se na­vzá­jem.“
Zde se do­stá­vá­me k já­dru Je­ží­šo­va po­sel­ství, kte­ré nás pře­ne­se do svě­žes­ti prv­ních křes­ťan­ských obcí a kte­ré může být i dnes roz­li­šo­va­cím zna­me­ním všech na­šich sku­pin a sdru­že­ní. V pro­stře­dí, kde je vzá­jem­nost ži­vou re­a­li­tou, za­kou­ší­me smy­sl své exis­ten­ce, na­chá­zí­me sílu jít dál ve chví­lích bo­les­ti a utr­pe­ní, pod­po­ru­je­me se v ne­vy­hnu­tel­ných těž­kos­tech, za­kou­ší­me ra­dost.
Den­ně če­lí­me mno­ha vý­zvám: pan­de­mii, po­la­ri­za­ci spo­leč­nos­ti, chu­do­bě, kon­flik­tům. Před­stav­me si na oka­mžik, co by se sta­lo, kdy­bychom do­ká­za­li uvést toto Slo­vo do na­še­ho kaž­do­den­ní­ho ži­vo­ta. Ote­vře­ly by se nám nové ob­zo­ry, před oči­ma by se nám uká­zal Boží plán s lid­stvem, dů­vod k na­dě­ji. Kdo nám ale brá­ní pro­bu­dit v sobě ten­to Život? A oži­vit ko­lem sebe bra­tr­ské vzta­hy, kte­ré by po­kry­ly celý svět?

„Nové při­ká­zá­ní vám dá­vám: Mi­lu­j­te se na­vzá­jem.“
Příklad ze života. Mar­ta je mla­dá dob­ro­vol­ni­ce, kte­rá po­má­há věz­ňům s pří­pra­vou na uni­ver­zit­ní zkouš­ky. „Když jsem po­pr­vé při­šla do věz­ni­ce, po­tka­la jsem lidi s je­jich stra­chy a sla­bost­mi. Sna­ži­la jsem se s nimi na­vá­zat nej­pr­ve pro­fe­si­o­nál­ní vztah, pak vztah přá­tel­ský, za­lo­že­ný na úctě a na­slou­chá­ní. Brzy jsem po­cho­pi­la, že nejen já po­má­hám věz­ňům, ale že také oni pod­po­ru­jí mě. Jed­nou, když jsem po­má­ha­la jed­no­mu stu­den­to­vi s pří­pra­vou na zkouš­ku, ze­mřel je­den člen mojí ro­di­ny a ten­to stu­dent do­stal zrov­na po­tvr­ze­ní roz­sud­ku z od­vo­la­cí­ho sou­du. Oba jsme na tom byli v tu chví­li bíd­ně. Bě­hem uče­ní jsem vi­dě­la, že v sobě má vel­kou bo­lest, se kte­rou se mi do­ká­zal svě­řit. Spo­leč­né sdí­le­ní té bo­les­ti nám po­moh­lo jít dál. Po zkouš­ce mi při­šel po­dě­ko­vat a řekl mi, že beze mne by to ne­do­ká­zal. Na jed­nu stra­nu skon­čil je­den ži­vot v mé ro­di­ně a na dru­hé stra­ně jsem cí­ti­la, že jsem po­moh­la za­chrá­nit jiný. Po­cho­pi­la jsem, že vzá­jem­nost umož­ňu­je na­va­zo­vat sku­teč­né vzta­hy přá­tel­ství a úcty.“(2)
Letizia Magri

 

Zobrazeno 457×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio