"Buďte k sobě navzájem dobří, milosrdní a jeden druhému odpouštějte, jak i Bůh odpustil vám pro Kristovy zásluhy." (Ef 4,32)

„Buďte k sobě navzájem dobří, milosrdní a jeden druhému odpouštějte, jak i Bůh odpustil vám pro Kristovy zásluhy.“ (Ef 4,32)

To je konkrétní a zásadní životní program. Stačil by sám o sobě k vytvoření jiné, bratrštější a solidárnější společnosti. Je vybrán z rozsáhlého projektu předloženého křesťanům Malé Asie.
V těchto komunitách bylo dosaženo „míru“ mezi Židy a pohany, kteří byli svým dosavadním rozdělením obrazem lidstva.
Jednota, kterou daroval Kristus, má být stále oživována a má se projevovat konkrétním společenským jednáním, cele inspirovaným vzájemnou láskou. Odtud pochází návod, jak uspořádat naše vztahy:

„Buďte k sobě navzájem dobří, milosrdní a jeden druhému odpouštějte, jak i Bůh odpustil vám pro Kristovy zásluhy.“

Dobrota - chtít dobro druhého. Znamená to, s druhým se sjednocovat, přistupovat k němu zcela prázdní od sebe sama, od svých zájmů, představ, mnoha předsudků - které nám zamlžují pohled - abychom na sebe vzali jeho břemena, jeho potřeby i utrpení a sdíleli jeho radosti.
Máme-li však skutečně pochopit, co druzí potřebují, je třeba vstoupit do jejich srdce a porozumět jejich mentalitě, kultuře, tradici a určitým způsobem si je osvojit. Znamená to vidět vše cenné, co Bůh vložil do srdce každého člověka. Jednoduše řečeno - žít pro toho, kdo je nám nablízku.
Milosrdenství - přijmout druhého takového, jaký je, ne jakého bychom ho chtěli mít. Nechtít, aby měl jinou povahu, naše politické smýšlení, náboženské přesvědčení, aby byl bez chyb či způsobů jednání, které nás tolik dráždí. Ne, je třeba rozšířit srdce, aby bylo schopné přijímat všechny v jejich odlišnosti - i s jejich omezeními a nedostatky.
Odpuštění - vidět druhého stále nově. I v tom nejkrásnějším a nejpokojnějším soužití v rodině, ve škole, v práci nechybí chvíle rozepří, neshod, střetů. Přestaneme spolu mluvit, raději se vyhýbáme setkání s druhým, nemluvě o situaci, kdy se v našem srdci zakoření skutečná nenávist vůči těm, kdo mají jiný názor. Vyžaduje to opravdu velké úsilí snažit se každý den vidět bratra či sestru jako úplně nové, vůbec nevzpomínat na urážky a dokázat všechno překrýt láskou, ve svém srdci úplně odpustit, abychom se podobali Bohu, který odpouští a zapomíná.
Opravdový pokoj a jednota pak nastanou, když dobrotu, milosrdenství a odpuštění budou žít nejen jednotlivci, ale všichni společně, ve vzájemných vztazích.
Tak jako v kamínkách je třeba čas od času prohrábnout žhavé uhlíky, aby je nezakryl popel, tak je nutné občas oživit předsevzetí vzájemné lásky, oživit vztahy se všemi, aby nebyly překryty popelem lhostejnosti, nezájmu, egoismu.

„Buďte k sobě navzájem dobří, milosrdní a jeden druhému odpouštějte, jak i Bůh odpustil vám pro Kristovy zásluhy.“

Takový postoj se musí projevit skutky, konkrétním jednáním.
Sám Ježíš ukázal, co znamená láska, když uzdravoval nemocné, sytil zástupy, křísil mrtvé, umýval nohy učedníkům. Láska se projevuje skutky.
Vzpomínám si na maminku z jedné africké rodiny, jejíž dcerka Rosangela přišla o oko vinou agresivního chlapce, který ji zranil prutem a pořád se jí posmíval. Ani jeden zchlapcových rodičů se neomluvil. Přerušení jakékoliv komunikace a vztahů s touto rodinou maminku velmi trápilo. „Netrap se,“ říkala jí Rosangela, která chlapci už odpustila, „naštěstí se mohu dívat druhým okem!“
„Jednou ráno,“ vypráví maminka Rosangely, „si mě maminka toho chlapce dala zavolat, protože jí nebylo dobře. Moje první reakce byla: ´Podívejme se, teď chce ze všech sousedů pomoc právě ode mne, a to po tom všem, co nám způsobil její syn!´
Ale hned jsem si vzpomněla, že láska nezná překážky, a utíkala jsem k ní domů. Otevřela mi dveře a omdlela mi v náručí. Doprovodila jsem ji do nemocnice a byla jsem s ní, dokud o ni nezačali pečovat lékaři. Když ji po týdnu propustili z nemocnice, přišla k nám domů, aby mi poděkovala. Srdečně jsem ji přijala. Dokázala jsem jí odpustit. Vztah se mezi námi obnovil, dokonce začal úplně nově.“
Také náš den se může naplnit konkrétní, pokornou a promyšlenou službou, projevem naší lásky. Uvidíme, že okolo nás poroste bratrství a pokoj.

Chiara Lubichová