"Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha." (Mt 5,8)

„Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.“ (Mt 5,8) /1

Ježíšovo veřejné působení začíná horským kázáním. Ježíš se posadil - jak to bylo zvykem u učitelů - na hoře nedaleko Kafarnau u Genezaretského jezera a hovořil k zástupům o blahoslavenstvích. Ve Starém zákoně zaznívá slovo „blahoslavený“ vícekrát – je vyjádřením oslavy toho, kdo nejrůznějším způsobem naplňuje Boží slovo.
V Ježíšových blahoslavenstvích zčásti zaznívalo to, co už učedníci znali. Poprvé však slyšeli o tom, že lidé čistého srdce jsou nejen hodni vystoupit na Hospodinovu horu, jak říká žalm (srov. Ž 24,4), ale že mohou dokonce vidět Boha. Jaké čistoty srdce je třeba dosáhnout, aby si člověk mohl něco takového zasloužit? Ježíš to během svých kázání vysvětlil několikrát. Snažme se tedy Ježíše pochopit a čerpat tak z pramene opravdové čistoty.

„Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.“

Podle Ježíše máme svrchovaný prostředek k očišťování: „Vy jste už čistí tím slovem, které jsem k vám mluvil“ (Jan 15,3). Nejsou to tedy především obřady, co očišťuje nitro, ale jeho slovo. Ježíšovo slovo není jako lidská slova. Je v něm přítomen Kristus, tak jako je jiným způsobem přítomen v Eucharistii. Prostřednictvím slova do nás Kristus vstupuje, a necháváme-li ho v sobě působit, osvobozuje nás od hříchu, a jsme tedy čistého srdce.
Čistota je plodem žitého slova, všech Ježíšových slov, která nás osvobozují od řady ulpění, do nichž nutně upadáme, není-li naše srdce zaměřené na Boha a jeho učení. Tato ulpění se mohou týkat věcí, tvorů a nás samotných. Je-li však srdce obrácené pouze na Boha, vše ostatní je druhořadé.
K tomu, abychom to dokázali, nám může pomáhat, když budeme během dne opakovat Ježíšovi, Bohu, slova žalmu: „Ty jsi, Pane, mé jediné dobro“ (srov. Ž 16,2). Pokusme se je opakovat často, především tehdy, když v nás budou naše ulpění vyvolávat představy, pocity a vášně, které mohou zatemňovat naše vnímání dobra a zbavovat nás svobody.
Máme sklon k tomu dívat se na určité reklamy nebo sledovat určité televizní programy? Řekněme Ježíšovi: „Ty jsi, Pane, mé jediné dobro.“ To bude první krok k tomu, abychom vyšli ze sebe a znovu vyjádřili svou lásku Bohu. Tak budeme více čistí.
Stává se nám někdy, že určitý člověk nebo nějaká činnost se staví jako překážka mezi nás a Boha a narušuje náš vztah k němu? Je to chvíle, kdy mu máme zopakovat: „Ty jsi, Pane, mé jediné dobro.“ To nám pomůže očistit naše úmysly a znovu nalézt vnitřní svobodu.

„Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.“

Žitím slova se stáváme svobodnými a čistými, protože slovo je láska. Láska svým božským ohněm očišťuje naše úmysly a celé naše nitro, neboť podle Bible je „srdce“ nejhlubším sídlem rozumu a vůle.
Je tu však ještě láska, kterou nám Ježíš zvláště přikazuje a která nám umožňuje žít toto blahoslavenství. Je to vzájemná láska těch, kdo jsou podle Ježíšova příkladu připraveni dávat život za druhé. Vzájemná láska vytváří upřímné sdílení, atmosféru, jejíž hlavní charakteristikou je právě otevřenost a čistota díky přítomnosti Boha, který jediný v nás může stvořit čisté srdce (srov. Ž 51,12). Tím, že uvedeme vzájemnou lásku v život, bude v nás Boží slovo jednat, bude nás očišťovat a posvěcovat.
Osamocený člověk není schopen odolávat delší dobu svodům světa. Ve vzájemné lásce však nalézá zdravé prostředí, schopné ochránit jeho čistotu a celý jeho autentický křesťanský život.

„Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.“

Plodem neustále obnovovaného úsilí o čistotu srdce je schopnost „vidět“ Boha – tedy chápat jeho působení v našem životě i v dějinách, naslouchat jeho hlasu v srdci, spatřovat jeho přítomnost tam, kde on je – v chudých, v Eucharistii, v jeho slově, v bratrském společenství, v církvi.
Takto zakoušíme přítomnost Boha, která začíná již v tomto životě, kdy „v (něho) věříme, ale dosud ho nevidíme“ (2 Kor 5,7), až po stav, kdy ho na věčnosti „uvidíme tváří v tvář“ (1 Kor 13,12).

Chiara Lubichová